25. 4. 1977
Žádné první svaté přijímání bez svaté zpovědi!
(Tento díl sem vkládám proto, že patří k tomuto tématu)
Exorcista: Belzebube, nařizuji ti ve jménu Ježíše, mluv pravdu, ve jménu Nejsvětější Trojice Boha Otce i Syna i Ducha Svatého!
Belzebub: ONA si přeje, abychom řekli o svátosti prvního svatého přijímání, že je nesmírně bezbožné, když dítě před prvním přijímáním nejde ke zpovědi (dojemně sténá). Musí se před takovým vysokým… Nechceme mluvit!
Exorcista: Mluv ve jménu Ježíše pravdu a nic než pravdu…!
Belzebub: Před tak vysokou svátostí, zvlášť když Kristus přichází do duše poprvé a zprostředkuje spojení člověka s nebem, je bezpodmínečně nutné se podrobit zpovědi! (Hluboce a těžce dýchá). Když se tak nestane, tu účinek svátosti před nebem mizí. Tu mizí všechna pokora a bázeň Boží. Nejhorší však je, jak ONA říká, že dítě nedostane správný vztah ke Svátosti Oltářní a vůbec ke Svaté Eucharistii. Tyto děti nesmí mít pocit, že je možné dělat chyby, páchat hříchy a potom jít k svatému přijímání.
Exorcista: Mluv pravdu, mluv dále pravdu, ve jménu Ježíše!
Belzebub: Kde chybí před svatým přijímáním pravá zpověď, tam přirozeně chybí i opravdové předsevzetí, což je nenapravitelná chyba (těžce dýchá). ONA odkazuje, že když kněží nejsou rozumní a posílají děti na první svaté přijímání bez toho, aby se předtím vyzpovídaly a dostaly dobrou představu o hříchu, je to hrozná hanba. Někdy se říká, že děti nemají chyby, že jsou dobré, že nevědí, co dělají, jsou nevinné. My však víme,… (nečitelný řádek)… Máme u nás (ukazuje dolů) víc dětí, než se domníváte! ONA (ukazuje nahoru) odkazuje, že všechny děti, které nejsou svými knězi dobře připravovány na zpověď, je nutné přesunout jinam, ve jménu Božím, kde se ještě vyučuje dobré náboženství, např. do jiné farnosti. Kde to není možné, musí rodiče vzít katechismus sami a učit své děti tak, aby byly schopny přijmout tak veliké dobro, jakým je Eucharistie. Jinak není možné dostat dítě na správnou cestu. Bude mít později pocit, že své první svaté přijímání odbilo bez zpovědi. A tak se stává, stává se (silnějším hlasem), že u mnohých dětí, že… My nechceme mluvit, nechceme!
Exorcista: Mluv, ve jménu Ježíše…!
Belzebub: …tak se stává u mnohých dětí, zvlášť dospívajících, že přijímají Nejsvětější Svátost Oltářní s těžkým hříchem (sténá).
Exorcista: Mluv, co Matka Boží velí, abys řekl!
Belzebub: Proto se Ona obrací na všechny rodiče, katechety a učitele, aby dětem řekli, aby nikdy, nikdy (vykřikuje) nepřistupovali k svaté Eucharistii bez toho, aby se nepodrobili právoplatné a poctivé zpovědi (těžce dýchá). Jinak je lepší, když ke svatému přijímání raději nepůjdou, protože ve většině případů by přijímali svatokrádežně. Naproti tomu je třeba též zdůraznit, že když se lidé dobře zpovídají, potom svatá Eucharistie přináší velké milosti. Každá svatá zpověď přináší nesmírné milosti, o kterých se dozvíte na věčnosti, to jest v onom Horním revíru (ukazuje nahoru), tam NAHOŘE (sténá).
ONA (ukazuje nahoru) trpí velkými bolestmi a velkým žalem, když ON (opět ukazuje nahoru) je přijímán nehodně nebo je přijímán, jako by byl kus chleba, nějaké jídlo, které dáte do úst bez ohledu na to, co to je. ONA se trápí zvlášť proto, že děti nejenže nejdou k svatému přijímání, ale ani nejsou řádně připraveny na první svaté přijímání. Ano… ano… (nemůže ze sebe dostat slovo) nemají správnou a úplnou…
Exorcista: Mluv dále, ve jménu Ježíše…!
Belzebub: …přípravu na sv. přijímání, nemluvě o zpovědi. Některé z těchto dětí ani nevědí, že musí vzbudit víru, naději a lásku. Jednoduše se jim řekne…
Exorcista: Mluv, ve jménu Ježíše…!
Belzebub: …jednoduše se jim řekne: „Nyní budete připuštěni ke svatému přijímání. Kristus je se všemi zadobře, ON miluje všechny děti a tiskne je ke svému Srdci, vy jste přece nevinné, takové děti ON miluje. Jděte k NĚMU a vyprázdněte svoje srdce, spojte se s NÍM tolikrát, kolikrát si přejete. Má z toho radost, má z toho velkou radost…“ Nezapomínejte však na to, že ze všech dětí nemá radost, to nevidíte, to přehlížíte (sténá). Nezapomínejte, že pro Krista je bolestné přijít do srdce, které má mnoho hříchů, které v sobě nosí… už nechceme mluvit, nechceme mluvit!
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Trojice… řekni pravdu, co ti přikazuje Matka Boží!
Belzebub: ONA (ukazuje nahoru) odkazuje, že především je nevyhnutelná příprava na svaté přijímání, mnohem intenzivnější, obsáhlejší a charakterističtější, než se to dnes činí. Ale zvlášť je potřebné, aby svatá zpověď bezpodmínečně předcházela svatému přijímání. Rodiče by měli své děti starostlivě připravit, velmi starostlivě, zvlášť se s nimi denně modlit. Je třeba se jich na všechno zeptat, aby byly dobře připraveny. Není třeba vytýkat knězi, že to měl on udělat, a tím vyvolávat nepříjemnosti. Lepší je dítě… (nečitelný řádek)… mnohem větší milosti. Stává se, že když děti nebyly náležitě poučeny o svátosti pokání, o zpovědi, o tom, že musí předstoupit před Krista s čistým srdcem v den prvního svatého přijímání, že ztrácejí milosti pro celý svůj život. To jsem ještě musel říci, to by mělo být uvedeno ve vašich dokumentech.
18. 6. 1977 Eucharistický půst
Exorcista: Ve jménu Matky Boží, mluv pravdu!
Belzebub: Je to tak - nebylo vůbec potřebné něco na svátostech měnit. Všechny změny byly vyvolány svobodnými zednáři. Jejich dílem je také to, že papež řekl, že ustanovení o lačnosti od minulé půlnoci je příliš těžké. Právě v misiích bylo obvyklé, že se půst držel od večera nebo od poledne. Přinášelo to velký duchovní zisk, protože lidé byli nuceni přinášet oběť, a tím bylo mnoho lidí zachráněno. Tak nám bylo vytrženo mnoho duší. Z těchto důvodů si NEBE nepřálo, aby eucharistický půst byl zkrácen. Řeklo se, že papež, či kardinálové, či kdo všechno, chtěli vyjít vstříc lidem. Eucharistický půst byl zredukován nejdříve na tři hodiny, později na jednu hodinu. Dříve se tento půst vztahoval i na mléko a podobné nápoje. To bylo pravé pokání NEBEM schválené. Nebe to vidělo raději, než je tomu dnes. Papež i kardinálové si mysleli, že po této úlevě budou k svatému přijímání proudit davy. Zpočátku to tak vypadalo, ale nyní víme, že k svatému přijímání chodí mnohem méně lidí než před úlevou. Všechno se dnes zjednodušuje a TAMTI NAHOŘE s tím nesouhlasí. Kdyby totiž zůstaly v platnosti staré předpisy o postu, to by přijímali jen lidé hluboce věřící, kteří jsou ve stavu posvěcující milosti a přinášeli by tím větší oběť. Poněvadž byl půst zkrácen na jednu, resp. tři hodiny, tak potom se nepřináší prakticky žádná oběť. Kde není žádná oběť a žádné odříkání, tam přichází i málo požehnání a uděluje se méně milosti. Předtím lidé neustále mysleli na to, že nesmí jíst, a na to, kdo zavítá do jejich srdce. Je to ten Nejvyšší, Nejsvětější, kterého výšku a dokonalost žádný člověk nemůže obsáhnout. To lidé předtím věděli, a proto se před svatým přijímáním často v noci modlili. To někteří dělají dnes, ale je jich méně. To se týká svaté zpovědi.
Přijímání na ruku v prvotní Církvi
Exorcista: Ve jménu Ježíše! Jak je to s přijímáním na ruku v prvotní Církvi?
Belzebub: Když Kristus rozlomil chléb, viděli jsme sami, že ho apoštolům na ruku nekladl… Nechceme mluvit, nechceme mluvit!
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Matky Boží…!
Belzebub: To my neradi říkáme, to neradi říkáme!
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Panny… mluv!
Belzebub: Při poslední večeři kladl Kristus apoštolům chléb přímo do úst se slovy: "Toto je moje Tělo". O Krvi nemusíme vůbec mluvit, protože se pila z poháru a ruka se Jí nedotkla. Apoštolové, kteří se zúčastnili poslední večeře, nikdy nepodávali jinak. Když se později podávalo na ruku, vždy to bylo bez Kristova souhlasu. Podával do úst a také Matka Boží nikdy jinak nepřijímala. Vždy klečela v hlubokém sklonu… ach, my to nechceme říkat! Když ONA přijímala, vždy jsme zuřili! Ona prožívala svaté přijímání mysticky, plně prožívala, co se tehdy při poslední večeři dělo. ONA vždy všechno viděla. Byla předurčená, aby vedla Církev. Stejné určení měli sice i apoštolové, ale ONA jim byla ve značné míře nápomocná. Už jednou jsme to museli říci. ONA celé noci proklečela s apoštoly na kolenou, aby Církev Kristova byla řádně vedena. Apoštolové přítomní při poslední večeři nikdy nedovolovali podávat na ruku, ale do úst. Že se to později změnilo, to není jejich vina… Ani Ježíš, ani Matka Boží nenesou na tom vinu. TI NAHOŘE to nezavedli, neboť to bylo proti jejich představám.
Exorcista: Kdo si přál přijímat na ruku?
Belzebub: Na to se nemusíš ptát.
Exorcista: Ve jménu Boha Otce…!
Belzebub: To, jsme dali dohromady my… a zmotali! Věděli jsme, že když u prvních křesťanů zavedeme přijímání na ruku, bude se jednou moci říkat, že v prvotní Církvi to bylo také tak. Právě poslední koncil a moderní lidé mohli poukázat na to, že přijímání na ruku bylo u prvních křesťanů obvyklé a že na něm tedy není nic zvláštního. To bylo v prvních časech křesťanství, zanedlouho po Kristově smrti. Tehdy to nebyl hřích, protože lidé nevěděli, že si to Bůh nepřeje. My však jsme už tehdy na všechno mysleli a věděli, jaký to bude mít dopad. Osvícené duše a nejlepší Církevní učitelé vždy věděli, že přijímání do úst je lepší a mnohem uctivější, protože se přijímá TĚLO TOHO NAHOŘE. Je hrozné, když Ho lidé berou do zašpiněných pracek, do rukou s dlouhými nehty nebo rozedranou kůží,… my ani nemůžeme naráz všechny ty ohavnosti vyjmenovat. Jsou lidé, kteří si vůbec ráno neumývají ruce, ani když někde byli… já o tom nechci mluvit, to je hrozné zneuctění. Ale je mnoho lidí, kteří v Boha moc nevěří a kteří ve sv. Eucharistii vidí jen symbol, jako protestanti. Koncil zpočátku takový nebyl, ale později došel k závěru, že je třeba vyjít vstříc protestantům a jiným náboženstvím. Myslel si, že je to solidární a dobré, že je to projev lásky k bližnímu a zároveň že se dosáhne i toho, o co usilují svobodní zednáři: vyjít všem vstříc. Tím se stalo, že byly ztraceny velké milosti.
Opatrnost v posuzování
Exorcista: Ve jménu…!
Belzebub: Jsou lidé, kteří jednají bona fide (v dobré víře), kteří si myslí, že všechny reformy jsou od papeže, a není jim známo, že papež má dvojníka. Přirozeně nevědí, že přijímat na ruku je hřích. Oni nevědí, co je napsáno v této knize, co říkají omilostnění. Proto přijímání na ruku není pro ně velký hřích. Nemohou jednoduše za to, co dělá kněz. Jsou i případy (v kostelích, kde se přijímá na ruku), že ti, kteří chtějí přijmout do úst, jsou diskriminováni. I v tom případě to není velký hřích. Celá věc je individuální a mohou je posoudit jen TI NAHOŘE. V žádném případě nesmí nikdo tvrdit, že ten, kdo přijímá na ruku, přijde do pekla: jednají v poslušnosti a myslí si, že to tak nařídil papež. Oni nemají ani tušení o dvojníkovi papeže a nevěrných kardinálech. Jednají z poslušnosti. Něco jiného je u lidí, kteří mají k dispozici zprávy od omilostněných duší a kněží, takže si mohou vytvořit správný názor, jistě za pomoci TĚCH NAHOŘE. Když takový člověk nebo lidé řeknou, že jim je jedno, jak budou přijímat, potom přirozeně spáchali hřích. I tady je nevyhnutelné posuzovat individuálně.
To samé platí i o Tridentské mši. Mše je posuzována od TĚCH NAHOŘE jako pravá mše. Není správné, když se řekne: „Když není možné sloužit mši tridentskou, potom se nebude sloužit žádná, udělejte si mši doma sami pro sebe.“ Takový pastýř není dobrý pastýř, neboť jak jsme už řekli - znamená to novou velkou ztrátu milostí; ale když je slavena v plné víře a z poslušnosti k biskupovi, přináší také mnoho milostí, i když není milostiplná jako mše tridentská. Když zůstanou lidé doma, otevřou si misál a myslí si, že jsou lepší než ti, kteří šli na novou mši, potom se hrubě mýlí. Jsou křesťané tradicionalisté, kteří se vyvyšují nad modernisty. To si TI NAHOŘE nepřejí. To není myšlení TĚCH NAHOŘE. Je to farizejství, které je nepřístojné. ONA odkazuje, že je mnoho domýšlivých tradicionalistů. Ale my už nechceme mluvit.
Tradicionalisté
Exorcista: Mluv, ve jménu Nejsvětější Panny!
Belzebub: Je mnoho tradicionalistů, kněží i laiků, kteří mají sebevědomí a stávají se farizeji. Říkají např.: "My jsme dobří, praví, lepší než ti ostatní, my přijdeme do nebe." Velmi se podobají sektářům, u kterých jsou takové myšlenky běžné. TI NAHOŘE to nemají rádi, nemilují samolibost. Když jsme v této knize mluvili o mši a Církvi a zvlášť o tridentské mši, potom to nebylo míněno tak, aby byli vyzdvihováni tradicionalisté proti modernistům jako jediní správní, dobří a kompetentní. Tato kniha to nemá na mysli. Byly v ní jen pranýřovány omyly současné Církve, kterých svědky jsme i dnes. Na doplnění ještě poznamenáváme: je těžkým omylem, když kněz řekne: "Zůstaňte raději doma, než byste se zúčastnili takové mše." I v tom krajním případě, když kněz nevěří konsekračním slovům, vyslovuje je nesprávně a nemá úmysl proměnit a když tedy Hostie proměněny nejsou, mohou se lidé v kostele modlit, modlit a zase modlit. Lidé jsou sice připraveni o plnost Kristových milostí, ale nějaké milosti zůstávají. Když dobrý křesťan, křesťan hluboce věřící, má úmysl a touhu přijmout Krista při mši svaté, modlit se a jít ke svatému přijímání, NEBI je to příjemné. Takový člověk nikdy neřekne: kněz nesprávně slouží, nedostanu žádnou milost. Určité milosti dostane.
Exorcista: Plní tito lidé nedělní povinnost?
Belzebub: Když mají lidé možnost zúčastnit se tridentské mše, potom je to NEBI velmi milé. Když však jinou možnost nemají, potom se mohou zúčastnit nové mše. Když mají možnost účastnit se mše, která je sloužena v národním jazyce, ale obsahuje nezkrácená slova mše tridentské, potom takové mši musí dát přednost přede mší nového ritu: Ale ti, co to všechno nevědí a mají dobrý úmysl, potom svoji nedělní povinnost plní. Když však vědí, že na vzdálenost jednoho kilometru se slouží tridentská mše a že tato mše je lepší, ale řeknou si, že je to příliš daleko, potom máme do činění s případem úplně jiným. Ani nevíte (mluví jasným hlasem), jak bychom my běželi, kdybychom my měli možnost podílet se na takové milosti! Běželi bychom až na konec světa, kdybychom věděli, že… (nečitelný řádek)… Mši TI NAHOŘE milují! Museli jsme odkrýt omyly, protože mnoho kněží věc zatemňuje. Je základní chybou vštepovat lidem, že nesmí novou mši navštěvovat, že pochází od ďábla, atd. To bychom vylili vodu z vaničky i s dítětem. Je to opačný extrém. Kdo má lásku k bližním, chrání se před takovými myšlenkami.
Modernisté, kteří milují bližního, jsou mnohem lepší než tradicionalisté, kteří se nad bližním vyvyšují. To jsme pro úplnost museli dodat… a to všechno, co jsme řekli o svátostech a jiných věcech… zvlášť to, že je mnoho tradicionalistů, kteří jsou farizeji. Stejných chyb se dopouštějí modernisté, kteří házejí do jednoho pytle všechny tradicionalisty, tvrdíce, že to jsou fanatici, kteří bojují se všemi a proti všemu. Ale nyní už opravdu nebudu mluvit!
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Panny Marie…!
Belzebub: Pravda je, že TAMTI NAHOŘE milují všechny svoje děti, i když se dostaly do bludu. Když z poslušnosti, protože nevědí, co mají dělat, dbají na pokyny biskupů a kněží, potom za to nemohou. Jsou však okolnosti, hrozné okolnosti, kdy s takovou blahosklonností nemohou počítat.
Kněz a přijímání na ruku
Exorcista: Jak je to vlastně s tím přijímáním z ruky u kněží? Ve jménu Boha Trojjediného!
Belzebub: Jak to myslíš s přijímáním z ruky u kněží?
Exorcista: Musí kněz dávat přijímání na ruku, když to lid požaduje?
Belzebub: V žádném případě, opravdu v žádném případě! Copak si myslíš, že kněz je hračkou v rukách svého lidu? Může mu lid nařizovat?
Exorcista: A co já, jako kněz, který vypomáhá, musím podávat jen do ruky? Co mám dělat?
Belzebub: Potom bys měl…
Exorcista: Ve jménu… mluv pravdu a nic než pravdu!
Belzebub: Měl bys říci farářovi, u kterého vypomáháš: Pane faráři, zdá se mi, že správné je přijímání do úst, a proto už nemohu podávat do ruky. Doufám, že ONA s tím bude souhlasit. V zásadě jsi povinný podávat do úst, protože to přináší mnohem víc požehnání a bohabojnosti. Všude je mnoho lidí, kteří způsobují těžkosti, což platí i v opačném případě.
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Trojice… jak to mám dělat s nejmenšími částečkami Hostie?
Belzebub: Nejlepší je, když si kněz po přijímání vlije na ruce vodu a potom vodu vypije. Toto je ještě někde praktikované. Ale nyní už nechci mluvit!
